Mistrovství světa 2011

23.-24.7. CZECH – Březová u Sokolova
30.-31.7. SPAIN - Sant Miguel De Campmajor

První závod letošního dvoukolového seriálu Mistrovství světa odstartoval v baště českého biketrialu v Březové u Sokolova. Místní klub pod vedením pana Miroslava Boudy nezklamal a jak již tradičně, nastavil laťku hodně vysoko. Nově vybudované umělé kontrolní úseky byly vystřídány s klasickými přírodními v lesní části nad Březovou nazývanou Skalka. Perfektní organizace a zázemí jak pro závodníky, pořadatele, Jury i všechny návštěvníky.

V pátek se doladilo pár věcí a v sobotu mohlo odstartovat 72 jezdců v kategoriích do 15 let včetně Femin. Česká výprava byla v Březové samozřejmě nejpočetnější. Mezi 32 jezdci byli jak ostřílení rajdři, kteří mají za sebou již několik mezinárodních závodů a reprezentací tak i jezdi, kteří si mohli své síly se světovou špičkou srovnat poprvé. Škoda jen , že v našem týmu chyběl David Herka, který těsně před MS měl dopravní nehodu a skončil se zlomenou klíční kostí v nemocnici. První start na závodech MS byl znemožněn také Femině Kamči Staníkové, která si při tréninku podvrkla kotník.

Pro některé kategorie byly sekce lehké a tak rozhodovalo každé zaváhání. V kat.Poussin si dobře vedli naši dva talentíci Petr Mokrý a Kryštof Hanzal. V kat.Benjamin jsme měli nejvíce zástupců. Mára Pochtiol, Michl Kůřil a Adam Kosík spíše sbírali mezinárodní zkušenosti a v této kat.budou moci ještě bojovat v dalších letech. Další tři Michal Pavlík, Lukáš Janka a Kryštof Málek již měli ambice nějaký ten výsledek zajet neboť Michal a Lukáš v Benjaminech končí a tak pro nejlépe umístěného Michala bylo 7.místo trochu zklamáním. Ondra Šenk a Maťa Popelka v kat.Minime měli dobře našlápnuto. Hlavně Ondra s 1 TB po 1.kole byl na 2.místě, ale dvě trestuhodné chyby které následovaly ho odsunuli až na 8.místo. Nejlépe se tedy umístil Matěj na 6.místě. Filip Klouček a Marek Hlávka jsou v této kat.prvoročáci a tak v dalších letech to bude jenom lepší.

V něžné kat.Femine bojovaly Marie Křivová, Martina Očadlíková, Andrea Kabická a Vendula Zapletalová. Nejlépe zajela Maruška, když s 12TB obsadila 4.místo. Byl to i nejlepší výsledek české reprezentace v sobotním závodě.

Vpodvečer následovalo slavnostní zahájení. Seřazené národy se přemístili v průvodu přes Březovou na místní fotbalový stadion. Zde byli někteří šokováni vysekaným nápisem BIKETRIAL na travnaté ploše s logem MS. Španělský delegát pan Molla pronesl, že je to jako na barcelonském stadioně – no super. Vystoupení místních mažoretek, představení národů a předání ocenění panu Dresslerovi, který před dvaceti lety stál u založení Mezinárodní biketrialové federace (BIU) spolu s současným prezidentem BIU panem Hiránem, který dostal naopak ocenění právě k 20.narozeninám (samozřejmě BIU ). Vrcholem celého záhájení a nezapomenutelným zážitkem nejen pro jezdce a jejich doprovody, ale i pro občany Březové a všechny návštěvníky bylo zajisté vystoupení skupiny Queenmania s Fredem Mercurym se světelnými efekty a ohňostrojem.

Na nedělní závod čekaly krásné a obtížné sekce, zahrnující úplně všechny možné překážky a terény. To, že tratí bylo nezvykle 11 ( ve dvou kolech) a jejich délka mělo, za následek nezvykle vysokou spotřebu hořčíku a různých mazání. Jezdci si v neděli opravdu sáhali až na dno. V Juniorech to pocítil Honza Musil, v Seniorech a Elitě asi všichni. Nutno podotknout, že koncentrace a fyzická připravenost byly předpokladem úspěchu. Výjimkou byl Vašek Kolář u kterého úspěch znamenal jeden jediný přeskok ( který nedal ani v jednom kole) a odsunul ho z medailových míst. Martin Kakáč v Seniorech, jako již tradičně, udělal v obou kolech nesmyslné chyby z blbosti a zbytek závodu se již potýkal s křečemi. Co dodat, závod není jen o skocích. Stějně tak i Kája Brambora pocítil bikertialistovo prokletí – tuhnutí předloktí. Bráši Procházkové se navzájem hecovali a byli asi nejsehranější duo jezdců pod sluncem. Medaili za chrabrost si však zasloužil Richard Lochman, kterému se zadařilo si na druhé sekci, tedy v úvodu závodu podvrknout kotník. Domácí jezdec dokázal závod dokončit a vůbec ne špatně – 8.místo

Shrnuto, podtrženo, letošní úvodní podnik MS asi tak hned žádný pořadatel nepřekoná, neboť neměl chybu. Také časomíra a výsledky, které byly k dispozici okamžitě po dojezdu jezdce nejsou na jiných závodech samozřejmostí. Březovští a Davide ještě jednou děkujem! A nejen od nás , ale i od všech delegátů, neboť se o tom jak to všechno fungovalo hovořilo ještě ve Španělsku.
Snad jen ta medaile mohla zacinkat…..

Trochu vymrzlí jsme se my účastníci zájezdu těšili na to jak se ohřejeme a prosolíme v móři. To byla chyba. Costa Brava nevypadá moc vábně pod přívaly přeháněk a tak většina Čechů přijala info o dřívějším otevření závodního campu v úterý s povděkem. To byla také chyba. Maňana s elektrikou a vyteklé lednice, vůně kravského hnoje ( naprosto nesrovnatelná s naším, ten totiž voní), tráva měnící se v bahínko, hejna much. Ale krásný výhled na okolní hory, „mámo ty panoramata“! Zvláštní lesy, pralesy, neprostupné, plné pichlavých křovin a břečťanem porostlé stromy.

Kemp a celé závodiště bylo vlastně umístěno do předhůří Pyrenejí v Národním parku, pohoří sopečného původu. Toto místo je centrem pro oudorové sporty. Několik hřišť pro paintball, lanové mosty, lávky, vyjížďky na čtyřkolkách a turistika. Sociální zázemí a bar v pohodě, škoda jen že ta elektrika byla až ve čtvrtek.

Velkým otazníkem bylo jak místní hledali sekce pro velké, když byly uprostřed těchto neprostupných lesů. Hledali asi dlouho, neboť vzdálenost od sekce č.4 k sekci č.5 byla 1,5 km. Délka okruhu 4 km. No práce si s nimi tedy dali hodně, to se musí nechat. Ty pralesní byly obzvláště pěkné, ale trocha těžké.

Ale zpět k začátku.
Sobotní závod si užili všichni milovníci bahna, jelikož všechny sekce se nacházely v korytě potoka. Pro našince zapomenutý terén podobný snad trochu Mlýnkám. Málo pevných přeskoků, zato mnoho hrabaček a tahaček. Nejlíp se s tím vypořádal asi Matěj Popelka, skončil 6., když ho jako posledního jezdce ještě v závodě zastihla pěkná bouřka ( ta pak pěkně upravila velké sekce na druhý den). Ondra Šenk se trápil, stejně tak Michal Pavlík. Lukáš Janka si jel svůj standard. Poussinci Petr Mokrý a Kryštof Hanzal také bojovali se střídavými úspěchy. Martina se rvala s vodou a špatnou brzdou, Maruška docela šlapala na paty Kristýně Sýkorové, ale chce to trochu zklidnit hlavu.

Sobotní slavnostní zahájení trochu překvapivé. Odjezd společnými autobusy cca 3 km do centra Sant Miguel. No zda se to tak dá nazvat. Pět staveb, malá modernější radnice s vybetonovaným pláckem a hřištěm na kopanou. Po proslovech představení národů a poté ukázka místního sportu nebo kultury – stavby lidské pyramidy ( čtyři patra a na vrcholku malá holčička bez jištění ) – kdo neuvidí neuvěří.

Neděle byla pak ve znamení chytře promyšlených šlápů. I když to byly tratě fakt drsné( klouzavé) snad jen jedna jediná neviděla žádného jezdce v cíli, tzn ostatní se daly zajet. Nejlépe ze Seniorů se nimi vypořádali bráši Procházkové, kteří po prvním kole figurovali na prvních dvou místech. Pak se za vydatné pomoci rozhodčích propracovali do čela katalánec a andořan. Naštěstí Adam bojoval a dokázal se vklínit mezi tyto dva jezdce. Takže nakonec stříbro ( letos jediná medaile). Martin Kakáč, Kája Brambora, Ríša Lochman a všichni další pokoušeli odmazat nějaké bodíky z celkového součtu. Podle toho pak vypadaly i výsledky. Stejná situace byla i v Elitě, kde nakonec dokázal opět zvítězit Dani Comas se součtem 80 bodů. Prostě kdo zajel více než 3 sekce v každém kole, bral medaili.

Pouze v Juniorech se trochu odlišoval Laco Janoška, který měl celkem 76 bodů. Honza Musil si moc nezajezdil, ve druhé sekci si zlomil ruku. Pokud by však závod dokončil ( obešel s kolem a nechal si napsat pětky) dojel by na čas na 6.místě a celkově by ho to posunulo asi na celkovou 6.příčku !
Vojta Křiva také bojoval a některé jeho skoky byly fakt dobré (nedávali je zkušenější).

Překvapující bylo nakonec také to, kde se vzalo tolik diváků uprostřed pastvin. Zůstali sice pouze u první sekce, ale byli tam.

Zahájení i vyhlášení nemohlo ničím překvapit, bylo úměrné podmínkám, které pořadatelé měli, takže pěkné. Snad pouze úroveň rozhodčích, ach ouvej. Kolébka sportu a stále má guláš v pravidlech. Nutno dat, že každý kout na zemi i ten nejzapadlejší má nějaké kouzlo. Nebýt závodů v Sant miguel de Campmajor, tak ani nevíme, že v nedalekém větším městě Banyoles je krásné jezero s nádhernou vodou a že v oblasti kde běžně v červenci nepadne ani kapka může také pěkně týden sprchnout. :)

Co na závěr. Snad jen, že ani letos se naší výpravě nevyhnuli nějaké ty trampoty. Nebyly to krádeže na pobřeží, ale když už se rodina Hlaváčkova spolu s Kolářovými a Martinou Očadlíkovou chystali na cestu domů a jeli se naposledy vykoupat k moři, chytlo jim trochu na benzince auto ( naštěstí to byl devítimístný Renault Traffic z půjčovny ). Ještě že Ivo je už protřelý a vozí sebou hasičák. Kolářovic a Martinu vzalo ve středu do ČR jiné auto, ale Hlaváčkovi si pobyt prodloužili až do neděle. Dlouho se nevědělo co s autem je. Vyhořelá kabeláž a nákladná oprava rozhodla o tom, že se nebude již na nic čekat a tak si zařídili letenky na zpáteční cestu.

Rád bych ještě jednou poděkoval všem jezdcům letošního MS za reprezentaci, rodičům za doprovod, dopravu a podporu. Věřím, že každý jezdec si vzal z těchto závodů něco, co mu pomůže v dalším rozvoji. Že někteří musí ještě hodně potrénovat a že jezdci a sekce ve světě jsou trochu jinde, že existují i tratě hrabačky a ne jen krásné skákavé kameny.

Radim Kakáč